ŠŤASTNOU CESTU

Od října bych se chtěl s Vámi vydat na společnou roční cestu Biblí a dotknout se základních tematických příběhů, jako je: stvoření, krize, povolání, konverzace, Ježíš Kristus, pověřené společenství, dovršení a oslavy. A to vše zatím pod pracovním názvem celého cyklu: „Šťastnou cestu“. Tuto tematiku budeme probírat i v našich komunitních domácích církvích. Chci s vámi uvažovat o příbězích. Osobně věřím, že jsou to právě příběhy, co hýbou naším světem. Možná že jste o tom takto nikdy neuvažovali, ale my lidé nejednáme na základě reality, ale jednáme na základě příběhů, o kterých věříme, že jsou součástí reality.

Jestliže jste slyšeli nepravdivý příběh, který někdo o vás řekl, pak budete přirozeně znepokojeni, a to i navzdory tomu nebo právě proto, že ten příběh není pravdivý. My lidé jsem často formováni příběhy, o kterých věříme, že jsou součástí reality, a to platí jak o nás jednotlivcích, tak i celých národech, rasách, politických uskupení, náboženstvích, církvích.

Je třeba tomu rozumět, protože některé příběhy jsou velmi nebezpečné. Milióny lidí již zemřelo díky příběhům, které byly vyprávěny. Nacisté vyprávěli příběhy o Židech, bílí vyprávěli příběhy o černých, komunisté vyprávěli příběhy o kapitalistech; příběhy, které jsou vyprávěny dnes třeba o homosexuálech, emigrantech, muslimech…

Náš cyklus bude založen na životních příbězích. Jsou to příběhy života a smrti. B. McLaren ve své knize Všechno se musí změnit popisuje naši lidskou společnost jako systém mnoha součástek, jehož hybnou nukleární součástí jsou příběhy. Autor ukazuje na 6 základních typů příběhů, které světem obíhají:

1) „Příběhy nadvlády“

Ta nejstarší skupina příběhů je minimálně 3 000 let stará a stále se vypráví. Můžeme ji nazvat „Příběhy nadvlády“. V době, kdy všichni touží po míru, pokoji a prosperitě, přichází tyto „Příběhy nadvlády“ a říkají: jedinou cestou jak toho dosáhnout je, když my budeme vládnout a budeme mít věci pod kontrolou, my běloši, my nacisté, my, komunisté, my sociální demokraté, my muslimové, my křesťané, my… ať‘ je to kdokoliv, říká: toto je nebezpečný svět a proto je lepší mít věci pod kontrolou. Tyto příběhy hýbou i našimi rodinami, jediný způsob jak žít bezpečně je, že svoji ženu a děti budu mít pod kontrolou. Podle těchto příběhu se žije i v práci a zaměstnání. Tou základní myšlenkou za tím vším je: Jsi v nebezpečí a můžeš být zachráněn jedině tehdy, když budeš moci dokázat svoji nadvládu.

2) „Revoluční příběhy“

Co na to říkají lidé, kteří žijí pod nadvládou? Ať vyhraje letos ve volbách u nás kdokoliv, prohrané strany neřeknou – hurá — ti lepší a schopnější zvítězili. To, co uslyšíme budou příběhy opovržení, revanše, opozice a pohrdání,… bude je spojovat společný nepřítel a slib, že bude fajn teprve tehdy, až vítěz — utlačovatel zmizí a my převezmeme vedení. Takže hovoříme o příbězích revanše o „revolučních příbězích“— je-li ti zasazen levý hák, odpověz pravým., …

3) „Očišťující příběhy“

„Příběhy očištění“ jsou nesmírně užitečné příběhy, jestliže jste těmi, kteří žijí svůj příběh nadvlády. Máte moc a abyste měli věci plně pod kontrolou, je třeba najít viníka, minoritní skupinu lidí ve společnosti, kterou byste mohli očernit za všechny viny společnosti. Přesně to se stalo v minulém století například v Německu. Když se Nacisté dostali k moci, začali vyprávět „očišťující příběhy“ — za vše mohou Židé. Co slyšíme dnes? Za to mohou … Tyto „očišťující příběhy“ se odehrávaly a odehrávají dokonce i v církvích. „Očišťující příběhy“ mohou zajít až do naprostého extrému — kterému se říká etnické čistky.

4) „Diskriminační příběhy“

No a lidé postiženi „očišťujícími příběhy“ začínají vyprávět jiné příběhy – „diskriminační příběhy“. Oni nám vůbec, ale vůbec nerozumí, oni námi pohrdají, oni mají vůči nám předsudky. Tito postižení se ocitají v úzkém vztahu k utlačovateli a vidí sama sebe jako oběť, což je nesmírně silný faktor, který začíná ovlivňovat identitu této malé věrné a pronásledované menšiny. Kdybychom jen mohli všem veřejně dokázat a seznámit je s tím, kdo jsme a jak se s námi nesprávně zacházelo..

5) „Izolační příběhy“

Čím více se tím tato skupina zabývá, tím více se cítí opuštěná a izolovaná. Tato skupina lidí se dívá na tento svět plný příběhů o nadvládě, odplatě, čistkách, či diskriminaci a říká – NE – my nechceme být součástí žádného z těchto příběhů, pojďme a založme si vlastní komunitu, odloučenou od toho všeho marasmu. Budeme mít svoje nakladatelství, založíme si svoje rádio a svoji televizi, vybudujeme si celý vzdělávací systém již od mateřské školy až po vysokou a k tomu přidáme náš zdravotní systém a sociální zabezpečení ve stáří v domovech pro přestárlé. A bude nám fajn. Toto jsou velice populární příběhy, které hýbaly a hýbou světem i dnes — „Izolační příběhy ostatků „, které postihují všechny společenské a kulturní, politické ale i náboženské skupiny.

6) „Kumulativní příběhy“

Pak tu jsou neméně lákavé a zřejmě masově nejpopulárnější „Příběhy hromadění“. Když budu mít to a to, pak budu za vodou a budu mít pokoj a bezpečí. Jsou to také příběhy o vzájemné soutěživosti, kdy jeden druhého přelstil, byl vychytralejší. Všimněte si, jak se takovéto příběhy vzájemně ovlivňují v soutěživém ekonomickém prostředí.

Tak například nejznámější novodobý poutní příběh — osídlení Ameriky. Když poutníci opouštějí Anglii, aby se rozjeli do nového světa, představovali klasický „izolační příběh“. Faktem je, že než zvedli kotvy, tak tito budoucí poutníci představovali „diskriminační příběh“. My Puritáni – jediná čistá církev, se kterou se zachází tak krutě a špatně díky Katolíkům a Anglikánům. Pojďme na nějaké odlehlé, dobré a bezpečné místo a tam teprve budeme moci dobře a bezpečně žít. A co se stalo poté co dorazili do Ameriky? Původní domorodé obyvatelstvo začalo prožívat „diskriminační příběhy“ o tom, jak cizí lidé z Evropy zabírají jejich půdu. A pak přišli na řadu „příběhy nadvlády“ … Všechny tyto příběhy jsou úzce provázány a přímo i nepřímo se vzájemně ovlivňují.

V historii příběhy nadvlády představoval také císař a Pilát. Svět je hrozný, pouze PAX ROMANA mu může zajistit bezpečí a prosperitu. Někteří Židé s tím mohli klidně žít. Např. Herodiáni, či Saduceové si řekli – jo – to musí být Boží vůle, aby nás okupovali Římané, tak s nimi spolupracujme. Zélóti pak představují revoluční příběhy plné odplaty. A historie nám ukazuje i na farizeje kteří jsou hlavními představiteli „Očistných příběhů“. Víte přece proč jsme v takovém maléru, to kvůli těmto skupinám lidí, kdybychom je předělali nebo se jich zbavili – prostitutek, celníků, hříšníků, …pak bychom nebyli Bohem trestaní a bylo by nám dobře.

Myslím si, že vidíte a slyšíte různé valící se příběhy v naší společnosti i dnes. Přesně do takového světa přišel Kristus.

Kristus nepřišel s jiným či novým náboženstvím, ale úplně s novým příběhem. Přišel s dobrým příběhem, dobrou zprávou o Božím království. Tato dobrá zpráva nabízí všem lidem pokoj a možnost vystoupit ze všech zde jmenovaných smutných příběhů.

Máme úžasnou přednost stát se aktéry Božího dobrého příběhu v našich životech. Jeho dobrý příběh je zprávou, ve které nám lidem říká – izolační, nadvládní, shromažďovací, diskriminační, či revoluční příběhy jsou jen a pouze lidské příběhy. Kristus nám nabízí dobrý příběh, kde každý má své místo.